Recenzia / Citroën C4 (2004–2010)

Citroën C4 nahradil v roce 2004 dosluhující model Xsara. Přinesl poměrně excentrický design, který se nemusí zamlouvat každému. Zákazníci však přesto mají určitou možnost estetické volby. Tří- a pětidveřové provedení se od sebe vzhledově výrazně odlišují. Praktičtější model s více dveřmi má zadní část hodně zaoblenou, třídveřové provedení se snaží navodit dojem kupé s velmi pozvolna klesajícím zadním oknem a následným strmým zlomem. Existuje i varianta sedan, která je ovšem vzácností, nabízela se pouze na některých trzích, v Česku jen krátce. Svébytný je i vzhled interiéru, kde je dominantou centrálně umístěný přístrojový štít. To není pro řadu motoristů ideální řešení, štít se totiž nachází mimo zorné pole a sledovat údaje na něm nemusí být pro každého pohodlné. Atypický je také volant s pevným středem. Střed se jednoduše neotáčí. Ovládání vozu to ovšem nijak nevadí a z ergonomického hlediska je to možná lepší řešení než střed otočný. Všechna tlačítka na volantu jsou totiž vždy na svém místě, bez ohledu na aktuální natočení kol. Vzhled C4 je vcelku dynamický a automobilka tuto vlastnost v době jeho výroby ještě podporovala účastí v mistrovstí světa v rallye. Sébastien Loeb s ním získal v letech 2007–2010 celkem čtyři ze svých devíti titulů mistra světa. Kdo by ovšem čekal, že se s C4 sveze jako světový šampion, bude zklamán. Kompaktní Citroën je především pohodlné auto a řízení ani podvozek nejsou na sportovní výkony naladěny. Platí to i pro všemožné speciální edice, které automobilka na oslavu titulů připravila.

Paleta motorů pod kapotou C4 je příjemně široká. Základní jednotka 1,4 s výkonem 65 kW je trochu slabší, ostatní motory mají trochu více elánu. I když, i tady najdeme překvapivé výjimky. Například papírově výkonný dvoulitr se 130 kW kýžené sportovní svezení nenabídne, do otáček se sbírá jen neochotně. Společně se slabší verzí téhož motoru s výkonem 100 nebo 103 kW má navíc trochu vyšší spotřebu. Ta je naopak příjemně přijatelná u motoru 1,6 16V s výkonem 80 kW, který má pro pohon auta i dostatek síly. Výjimečně lze tuto variantu sehnat i ve verzi s možností provozu na palivo E85. Diesely HDi od počátku zastupovala šestnáctistovka s výkony 66 nebo 80 kW a také dvoulitr se 100 kW. Právě ten je nejvhodnější naftovou volbou z hlediska spolehlivosti.

V roce 2008 prošel C4 modernizací. Ta se více dotkla techniky než vzhledu, paleta motorů se trochu proměnila. Nejsilnější turbodiesel posílil na 103 kW, benzinové dvoulitry byly nahrazeny přeplňovanými šestnáctistovkami THP s výkonem 103 nebo 110 kW a podstatně příznivější spotřebou. Motor 1,6 VTi také dostal zvýšený výkon 88 kW. Pokud se u C4 nechcete trápit s trochu nepřesným řazením, hledejte právě auta po modernizaci, která bývají vybavena novou šestistupňovou manuální převodovkou namísto dosavadní pětistupňové.

Výbava Citroënu C4 je většinou o něco málo bohatší než u stejně starých soupeřů. Už v základu se setkáme třeba s elektricky ovládanými zrcátky nebo tempomatem, který bývá u konkurence často vyhrazen pro nejvyšší stupně. Klimatizace je standardem od druhé úrovně SX nebo VTR, v těchto výbavách také přibudou boční a okenní airbagy. Na trhu se také pohybuje řada akčních modelů s ještě vylepšenou výbavou. 

Citroën C4 první generace patří po vzhledové stránce k vozům, které můžete buď milovat, nebo nenávidět. Design auta je hodně excentrický a navíc tento trend započatý v exteriéru pokračuje i v interiéru. Zub času se však na vzhledu příliš nepodepisuje, což je dáno právě tím, že se tvary celkově vymykají zajetým zvyklostem.

Pod kapotou C4 najdeme vesměs vcelku úsporné motory, vyšší spotřeba trápí jen benzinové dvoulitry, kterých stejně na trhu ojetých vozů není mnoho. Svou úsporností jsou proslulé především vznětové jednotky 1,6 HDi, ale ani benzinové agregáty stejného objemu na pumpě zděšení nevyvolají.

C4 rozhodně nepatří mezi automobily, které by byla vyložená radost řídit. A to navzdory image rallyového speciálu. Auto rozhodně není záludné, ale sportovní jízdní projev a precizní chování v zatáčkách jsou mu cizí, soustředí se především na komfort.

V nárazových testech Euro NCAP získal Citroën C4 v roce 2004 plný počet pěti hvězdiček, a patří tak dodnes k solidně bezpečným vozům své třídy. Bezpečnostní výbava je většinou na úrovni odpovídající konkurenci nebo ji může mírně převyšovat. Zajímavostí, která byla součástí příplatkové výbavy, bylo varování při opuštění jízdního pruhu.

V interiéru C4 najde posádka dostatek místa a stěžovat si na nepohodlí nebude. Horší už je to se zavazadlovým prostorem, který patří v dané třídě spíše k podprůměru. Třídveřová verze odveze 314 litrů nákladu, pětidveřová o trochu více – 320 litrů. To jsou však hodnoty, kterým se dnes blíží i některé vozy o třídu níže.

Citroën C4 má pod kapotou vesměs úsporné motory, ovšem samotný vůz patří spíše k podprůměrně spolehlivým autům. Naštěstí je většinou netrápí fatální potíže, u turbodieselů je ovšem dobré dát pozor na stav vstřikovačů nebo filtru pevných částic. Opravy těchto dílů se mohou prodražit. Ceny náhradních dílů jsou jinak vcelku příznivé.

C4 se přes nerovnosti přenáší s typickou francouzskou plavností a ani k tomu nepotřebuje vzduchový podvozek, známý z větších modelů. Je to opravdu především velmi pohodlné auto, ve své třídě a modelovém ročníku patří C4 k těm nejpohodlnějším vozům.