Recenzia / Renault Mégane (2008–2016)

Třetí generace Renaultu Mégane se objevila v roce 2008 a v podstatě znamená tak trochu návrat k filozofii generace první. Alespoň co se designu a karosářských variant týče. Po extravagantní druhé generaci totiž automobilka vsadila sice na dynamický a líbivý design, ten ovšem nepůsobí natolik překvapivě. Klasický pětidveřový hatchback má elegantní tvary, třídveřové provedení, které Renault prodává jako kupé, má podstatně dynamičtější linky. Součástí řady jsou i provedení combi (s prodlouženým rozvorem) a kupé-kabriolet.

Renault se u třetí generace poučil z nedostatků těch dvou předchozích a výrazně vylepšil celkovou kvalitu vozu a to i z hlediska zpracování a spolehlivosti. Při výběru vhodného vozu je ovšem dobré zohlednit to, že Renault vzhledem k tlaku na nízkou cenu nabízel krom běžných provedení i obyčejnější verzi Generation. Ta se od ostatních provedení liší především naladěním podvozku s trochu měkčí charakteristikou. Z hlediska nabídky motorů jsou klasikou atmosférické verze 1,6 litru, které sice nepřekvapí dynamikou, mají však příznivou spotřebu a také jsou vcelku spolehlivé. Atmosférický dvoulitr kombinovaný s převodovkou CVT je v našich končinách raritou. Obliba benzinových motorů příliš nestoupla ani s příchodem přeplňovaných jednotek 1,2, 1,4 a 2,0 Tce. Platí u nich, že jejich spotřeba více závisí na jízdním stylu. Spotřebu asi nebudou řešit majitelé ostré verze RS, která krom přeplňovaného dvoulitru přináší i výrazně přepracovaný podvozek a celkově bývá hodnocena jako jedno z nejzábavnějších aut v dané cenové relaci.

Z hlediska spotřeby jsou ideální volbou vznětové motorizace. Solidní a spolehlivou klasikou jsou tu největší a nejsilnější motory 1,9 dCi a 2,0 dCi. Ty ovšem patří ke dražším agregátům pod kapotou Méganu a proto nebyly původními majiteli tolik vyhledávány. Jsou tedy vzácnější. Z menších turbodieselů je lepší volbou modernější 1,6 dCi, který se ukazuje být velmi povedenou jednotkou. Starší 1,5 dCi může zase excelovat ve spotřebě, navíc je díky původní dostupnosti v celkem pěti verzích opravdu bohatě zastoupenou jednotkou.

Renault Mégane třetí generace má v základu bohatou bezpečnostní výbavu a k dispozici je také řada komfortních prvků jako bezklíčkový přístup do vozu nebo startování tlačítkem. Za řadu dalších prvků je ovšem potřeba připlácet, víceméně však platí, že prvky, které opravdu využijete, dostanete už v nižších stupních výbavy.

Třetí generace Renaultu Mégane dostala líbivý design, který je však výrazně umírněnější než u druhé generace. Designově výraznější je třídveřové provedení kupé, které je dynamičtější volbou. Dynamicky působí i kupé-cabrio verze.

Vznětové motory pod kapotou Méganu jsou tradičně úsporné, platí to především pro patnáctistovku dCi. Rozumné nároky na palivo má i atmosférický motor 1,6 litru, úsporné dovedou být také nové jednotky TCe, u nichž však při nároku na dynamiku spotřeba stoupá. Ostatní jednotky příliš úsporné nejsou.

Mégane nepatřil nikdy jízdními vlastnostmi na absolutní špičku třídy, ovšem také za ní nikdy výrazněji nezaostával. V aktuálním provedení ovšem existuje verze Generation, která má celkově měkčí naladění podvozku a méně jisté jízdní vlastnosti. Naopak, druhým, opravdu ostrým extrémem je podvozek sportovní verze RS.

Z hlediska bezpečnosti patřil model Renault Mégane vždy na vrchol své kategorie. Třetí generace se může pochlubit pětihvězdičkovým hodnocením v nárazových testech Euro NCAP, a to nejen díky bohaté základní bezpečnostní výbavě (včetně bočních a hlavových airbagů), ale i tuhému skeletu karoserie.

Zatímco kupé třetí generace Méganu mnoho místa posádce (především vzadu) nenabídne, ostatní karosářská provedení jsou na tom odlišně. Hatchback má nabídku místa vcelku standardní, jen vzadu by mohlo být opět místa více. Naopak combi s prodlouženým rozvorem poskytne velkorysý prostor i cestujícím vzadu. Zavazadlový prostor kombíku Grandtour navíc pojme slušných 479 litrů nákladu. Hatchback pojme rovněž pěkných 372 litrů, ani objem 344 litrů u kupé není špatný. Jen provedení kupé-cabrio není moc praktické, se složenou střechou se do něj vejde jen 211 litrů nákladu.

Kromě ostrého provedení RS rozhodně nepatří Renault Mégane k hatchbackům zaměřeným na precizní a ostré jízdní vlastnosti. Větší důraz je kladen na komfort, ke kterému přispívají i velmi dobrá sedadla, která mají sedák přiměřené tuhosti a poskytují tělu dobrou oporu.

Mégane patří mezi levnější vozy a ani náhradní díly na něj nepatří mezi kdovíjak drahé. To samé platí i pro servis. Vznětové motory jsou vesměs úsporné.

Zvýšená pozornost je namístě zejména u vozů individuálně dovezených ze zahraničí. Vysloužilé služební Mégany nabízené v aukcích leasingových společností ve Francii nebo v Belgii mají po třech letech provozu najeto klidně i přes 150 tisíc, aniž by to na jejich zevnějšku či interiéru bylo nějak výrazně znát. Pro tachometrové čaroděje sice tyto ojetiny nejsou zdaleka tak lákavé jako třeba Volkswageny nebo Fordy, přesto by zájemce neměl podléhat přehnanému optimismu. Zvláště pokud lákavou cifru na tachometru doprovází báchorka o ztracené servisní knížce.